Čtyři hodiny ráno. Kvůli devíti hodinovému časovému rozdílu jsem se probudila takto brzy ráno. Znovu usnout se mi nepodařilo, tak jsem si začala vybalovat věci z kufrů a umisťovat je do šatny a šuplíků v mém novém pokoji.

Po snídani jsme já, mimi a papa vyrazili nakupovat. Ačkoliv mé město není největší, obchodů a nákupních center je tady dost, takže jsme nemuseli jet nikam daleko.

Po obědě jsme opět ve stejném počtu jeli do mé nové školy (Crescent Valley High School), která je mimo město a cesta od našeho domu k ní trvá asi 20 minut.

Přišli jsme do knihovny, kde probíhala registrace a chodili jsme od stolu ke stolu, podepisovali různé papíry, platili poplatky a taky došlo k focení do ročenky a na ID kartičku. Nebyla jsem na to vůbec připravená a ani vyspaná😅

• 

• 

Večer jsem se poprvé seznámila s vnučkami mých host prarodičů. Julií (16) a Megan (12).

Ve středu dopoledne jsme opět jeli nakupovat. Tentokrát do vedlejšího města Albany. Snad nikdy jsem nebyla v tak velkém obchodě! Na 2 minuty jsem tam ztratila mimi (host grandma). 😂 V tom obchodě najdete věci, o kterých jste nikdy neslyšeli a taky je tam většina těch věcí tak 4x větší než je normálně znáte. Nakupují tady totiž i lidi, kteří vlastní restauraci a další podniky, takže 4 kilová majonéza a balení chipsů s 20 druhy a další najdete jen v Costco!

Večer se konala narozeninová oslava starší vnučky host prarodičů – Julie. Byli jsme na večeři v japonské restauraci Tokyo, což byl jeden z nejlepších večerů, jaký jsem kdy zažila. Seděli jsme u stolu a před námi se konala „show s jídlem“.

Připravoval naše jídla zábavnou formou. Tvaroval obrazce z rýže, vytvořil cibulovou sopku, co následovně i hořela, házel nám malé kousky krevet do pusy, ale nakonec stejně skončily ve vlasech, na tričku nebo na zemi😂 Julia, Megan a nakonec i já jsme měli příležitost si nasadit čepici, co měl kuchař, a hodit pomocí jednoho kuchyňského nástroje vajíčko do čepky. Jediné, které se to povedla byla Julia. Megan rozbila vajíčko už při nabírání a já moje při dopadu přistálo na mém talíři. 😂

• 

• 

Po večeři oslava pokračovala u Julie a Megan doma. Nastal čas na čtení přáníček, rozbalování dárků, sfouknutí svíček a na dezert!

Ve čtvrtek jsem se zúčastnila svého prvního Rotary meetingu. Už na začátku jsem poznala spoustu milých lidí. Povídala jsem si snad z každým z nich a když slyšeli, že jsem z Česka, pár z nich mi řeklo, že tam mají kořeny nebo že navštívili Prahu, Český Krumlov a další větší města. Konverzace dále pokračovala u stolu, při kterém jsme obědvali. Po krátkém úvodu a přivítání všech hostů (včetně mě a mých host prarodičů) jsme poslouchali prezentaci na téma „Lesní požáry v Oregonu”. A na závěr jsem od mého Rotary klubu dostala minci se 4 otázkami, kterými se Rotary řídí. Takzvaný „Four-way test”, který se říká na začátku každého setkání klubu.

• 

• 

Po meetingu jsme šli nakoupit pár ingrediencí na sushi, které jsme dělali později odpoledne.

• 

• 

• 

Řekla bych, že se nám to dost povedlo 😋 a konečně jsem se naučila jíst hůlkami!

Příště článek o prvním Orientation v Klamath Falls! 🙋🏽‍♀️

Yours, Lea ❤️

19.8. 2019 – Nastal den mého odjezdu.

Probudila jsem se v Mannheimu v Německu, po snídani jsem na sebe hodila Rotary sako, vzala do rukou kufry a se svými blízkými jsem jela směr letiště. Na letiště ve Frankfurtu jsme přijeli s dostatečným předstihem. Mé letadlo mělo odletět v 15:10.

Prošla jsem jednou kontrolou, a pak jsme všichni zamířili do McDonald’s zrušit své hladové žaludky.

Čas se rychle krátil, proto jsme se odebrali k místu, kde se kontrolovaly letenky. K místu, kde jsem jsem se naposledy se všemi objala a rozloučila se s němi na celý rok. Bez slz se to samozřejmě neobešlo.

• 

• 

• 

Let byl přímý a trval 11 hodin. Bylo těžké nemyslet na to, že právě nechávám svůj dosavadní život za sebou, abych rok strávila někde, kde jsem nikdy nebyla a nikoho neznám. Pak jsem se na to podívala z jiné stránky. Je to životní příležitost, kterou jsem se rozhodla využít.

Vedle mě seděla žena, která když uviděla moje sako, dala se se mnou do řeči. Asi před 15 lety byla na výměně na Taiwanu a povídaly jsme si ve zkratce o její výměně. Tenhle rozhovor netrval příliš dlouho, ale pomohl mi si uvědomit, do čeho se pouštím a že jsem se stala součástí něčeho velkého.

V Portlandu v Oregonu jsme přistáli něco málo po 17. hodině tamního času. Opět jsem prošla několika kontrolami, vyzvedla si svůj kufr a nastoupila do autobusu, kde jsem opět poznala další bývalé výměnné studenty Rotary. Asi dvacetipětiletou holku ze Švýcarska, která právě jela navštívit své host rodiny a staršího pána, který nám oběma vykládal a své dvou měsíční cestě po Rakousku.

Autobus zastavil. Prošla jsem užší chodbou do veliké haly, kde jsem mezi lidmi zahlédla nápis Welcome Lea!.

• 

Dostalo se mi vřelého přivítání. Papa a mimi, jak jim říkám, jsou velmi milí a usměvaví lidé.

Cesta z Portlandu do Corvallis (město, ve kterém strávím svůj rok) trvala asi 2 hodiny. Já a mí host prarodiče jsme si celou dobu povídali, i když konverzaci vedli především oni, jelikož já už jsem byla pěkně unavená 😅, a průběžně mi ukazovali Oregon.

Corvallis je krásné, klidné město plné zeleně. Dům, ve kterém právě bydlím, je na kraji města hned vedle lesa.

Yours, Lea ❤️